Metaforu můžeme definovat jako nepřímé pojmenování založené na vnější podobnosti. Přenášet se mohou jednak vlastnosti věcí, a to na neživé předměty či jevy (smaragd trávy) a na živé bytosti (srdce mu zkamenělo), jednak vlastnosti živých bytostí, a to na zvířata (malý zpěvák – ve významu pták) nebo na neživé předměty (mrtvé moře).
Metafory mohou využívat různých druhů podobnosti
- týkající se tvaru nebo struktury – zub pily
- týkající se rozsahu nebo množství – kapka štěstí
- týkající se funkce – hlava rodiny
- týkající se místa nebo polohy – čelo postele
Metonymii lze označit za obrazné pojmenování založené na vnitřní podobnosti a vnitřních vztazích. K záměně jednoho slova jiným slovem dochází třeba na základě místního a prostorového vztahu, na základě časových a věcných souvislostí nebo záměnou příčiny a důsledku. Příkladem metonymie jsou následující slovní spojení:
- poslouchat Mozarta,
- číst Hemingwaye ,
- hlášení vydané Bílým domem,
- země truchlí,
- sníst celý talíř,
- stadion jásá,
- Německo kapitulovalo,
- Praha to neschválila,
- damašek, manšestr, segedín, kašmír.
Synekdocha, která spadá pod metonymii, je záměnou jednoho slova jiným slovem, a to na základě kvantitativního vztahu mezi nimi. Synekdocha se používá tehdy, když je celek charakteristický pro část a opačně.
- „Noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily
- „Pod rodnou střechu“ místo domů.
- „Celé město bylo na nohou“ místo „všichni lidé ve městě“
- „Sál rázem ztichl“ místo „všichni v sále“
- „Mít střechu nad hlavou“ místo „mít domov, byt“
- „Hlava na hlavě“ místo „mnoho lidí“
Metafora, metonymie, synekdocha 1
Metafora, metonymie, synekdocha 2