Figury
- prostředky uměleckého jazyka, jež mají estetickou nebo expresivní funkci, ale nedochází u nich k přenášení výrazu (nejedná se o obrazná pojmenování)
- dochází k různým odchylkám od norem běžného jazyka
Aliterace
opakování stejné hlásky, slabiky apod. na začátku dvou/více sousedních slov:
- potkal potkan potkana
- plyne peníz po penízku
Anafora
opakování téhož slova/slovního spojení na začátku dvou/více sousedních veršů
Příkladem anafory z české literatury mohou být tyto Bezručovy verše:
Sto roků v šachtě žil.
Sto roků kopal jsem uhlí.
Epifora
je slovní figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů, je opakem anafory.
Příklad epifory (Karel Jaromír Erben – Svatební košile): Co to máš na té tkaničce? Na krku na té tkaničce!.
Apostrofa
oslovení, obracení se na nepřítomné osoby, neživé věci, na někoho, od koho nemůžeme čekat odpověď
- Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku.
- Jen se točte, koně dřevění, pěkně dokolečka točte se! “
Elipsa
z textu jsou vypuštěna slova, která nejsou pro obsah důležitá nebo z kontextu snadno podvědomě doplnitelná. Používáme ji, abychom náš projev zestručnili a neopakovali to, co už bylo řečeno.
- Je devět. (místo Je devět hodin.)
- Kolem domu obcházel rozmrzelý (muž) a mumlal si něco pod fousy.
- Karel chytil štiku, Eva (chytila) jen rýmu.
- Jsem pro (návrh, nápad, plán atd.).
Epizeuxis
opakování stejných slov za sebou v jednom verši (běžné i v hovorovém jazyce)
- Náš kohoutek kokrhá, kokrhá
- Jenom ne strach jen žádný strach
Gradace
Gradatio = latinsky stupňování; slova/slovní spojení jsou v textu uspořádána dle svého významu a účinku, nejčastěji od slova významově nejslabšího k nejsilnějšímu
- nápoj to chutný, lahodný, chuť skvělá, zlatavý mok rajský, ba přímo božský
Inverze
je obrácení slovosledu. Autoři díla takto obrací pořádek slov, protože to působí vznešeněji a dramatičtěji. Básníkům se hodí i kvůli rytmu a rýmu a vznešenějšímu vyznění a má i svůj rytmický smysl.
- Já u pramene jsem… namísto Já jsem u pramene… (Francois Villon – Balada),
Dysfemismus
znamená slovo, sousloví, gramatický tvar nebo jiný jazykový prostředek, které kromě věcné denotace vyjadřují též negativní hodnotící soud.Tímto termínem se zpravidla označují slova, která oproti ostatním pejorativům mají navíc emoční příznačnost, například urážlivý nebo vulgární charakter.
- huba - ústa
- smrad - zápach
- fízl - policista
Eufemismus
je pojmenování, které zmírňuje, zlehčuje, zjemňuje či přikrašluje špatné nebo nepříjemné skutečnosti či zdůrazňuje jejich pozitivní stránku
- zralá dáma – starší žena
- odešel navždy - zemřel
- klasifikovaný úvěr - nedobytný úvěr
- velkoryse tvarovaná osoba či prostorově výraznější osoba – tlustá, obézní či neforemná lidská postava
Oxymóron
spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje. .Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořil logický spor, paradox.
- ohlušující ticho
- svítání na západě
Řečnická otázka
je otázka, která nevyžaduje odpověď a na níž odpověď zpravidla ani není očekávána.