opakování stejné hlásky, slabiky apod. na začátku dvou/více sousedních slov:
opakování téhož slova/slovního spojení na začátku dvou/více sousedních veršů
Příkladem anafory z české literatury mohou být tyto Bezručovy verše:
Sto roků v šachtě žil.
Sto roků kopal jsem uhlí.
je slovní figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů, je opakem anafory.
Příklad epifory (Karel Jaromír Erben – Svatební košile): Co to máš na té tkaničce? Na krku na té tkaničce!.
oslovení, obracení se na nepřítomné osoby, neživé věci, na někoho, od koho nemůžeme čekat odpověď
z textu jsou vypuštěna slova, která nejsou pro obsah důležitá nebo z kontextu snadno podvědomě doplnitelná. Používáme ji, abychom náš projev zestručnili a neopakovali to, co už bylo řečeno.
opakování stejných slov za sebou v jednom verši (běžné i v hovorovém jazyce)
Gradatio = latinsky stupňování; slova/slovní spojení jsou v textu uspořádána dle svého významu a účinku, nejčastěji od slova významově nejslabšího k nejsilnějšímu
je obrácení slovosledu. Autoři díla takto obrací pořádek slov, protože to působí vznešeněji a dramatičtěji. Básníkům se hodí i kvůli rytmu a rýmu a vznešenějšímu vyznění a má i svůj rytmický smysl.
znamená slovo, sousloví, gramatický tvar nebo jiný jazykový prostředek, které kromě věcné denotace vyjadřují též negativní hodnotící soud.Tímto termínem se zpravidla označují slova, která oproti ostatním pejorativům mají navíc emoční příznačnost, například urážlivý nebo vulgární charakter.
je pojmenování, které zmírňuje, zlehčuje, zjemňuje či přikrašluje špatné nebo nepříjemné skutečnosti či zdůrazňuje jejich pozitivní stránku
spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje. .Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořil logický spor, paradox.
je otázka, která nevyžaduje odpověď a na níž odpověď zpravidla ani není očekávána.