Spojováním kořene slova s předponami a příponami vznikají někdy souhláskové skupiny, které jinak vyslovujeme a jinak píšeme.
Tyto případy nebývají obtížné. Musíme si jen zapamatovat, že předpony nad-, pod-, před-, od-, roz-, bez- se v psané podobě nemění. Mění se jen ve výslovnosti.
Slova vpravo se vyslovují nezněle [t, p, s], ale píší se d, b, z.
Při tvoření přídavných jmen z jmen podstatných často používáme příponu -ný, -ní. Končí-li základ na -n, objeví se ve tvaru přídavného jména -nn-.
Se skupinou -nn- se píší i příslovce odvozená od přídavných jmen a -nn- se zachovává i při stupňování.
Tuto skupinu mají také podstatná jména s příponou -ost.
Oproti tomu podstatná jména s příponami -ík, -ice, -ina mají jen jedno -n-. Přídavná jména odvozená od živočichů se obvykle tvoří koncovkou -í, a proto se píší jenom s jedním -n-.
Souhláskové skupiny, které vzniknou z poslední souhlásky základu a z přípony -ský, se někdy mění nebo zjednodušují, někdy se zachovávají.
U místních jmen cizího původu se zakončením -berg, -berk, -borg, -burg, -burk, -inky se před koncovým -ský, -ští odsouvá koncové -g a -k. Píšeme tedy norimberský, helsinský.