Doplněk je rozvíjející větný člen, který rozvíjí zároveň dva větné členy - na jedné straně buď podmět nebo předmět a na druhé straně přísudek. Bývá vyjádřen podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, slovesným infinitivem, slovesným přechodníkem. Většinou bývá na konci věty.
Příklady doplňku
| příklad
|
jaký doplněk
|
vyjádřený čím
|
rozvíjí co
|
| Kurfiřti zvolili Rudolfa za krále.
|
předložkový
|
podstatným jménem
|
předmět
|
| Kůň ležel vyčerpaný.
|
|
přídavným jménem
|
podmět
|
| Nechali ji tam samotnou.
|
bezpředložkový
|
zájmenem
|
předmět
|
| Závěry z toho vyplývaly tři.
|
bezpředložkový
|
číslovkou
|
podmět
|
| Stáli, zírajíce na to.
|
rozvinutý
|
přechodníkem
|
podmět
|
| Uslyšela houkat sovu.
|
|
infinitivem
|
předmět
|
| Spatřili psa, jak utíká za kočkou.
|
rozvinutý
|
vedlejší větou
|
předmět
|
Je nutné rozlišovat doplněk od jmenné části přísudku jmenného se sponou - doplněk nikdy nestojí po sponovém slovese (být, v některých pojetích i stát se):
- Chlapec se vrátil unaven (doplněk). x Chlapec je unaven (spona).