Při rozlišování tvrdých a měkkých přídavných jmen postupujeme takto:
V pádových koncovkách měkkých přídavných jmen se vždy píše -í, u tvrdých přídavných jmen se píše většinou -ý (měkké -í se píše jen v 1. a 5. pádu množného čísla s podstatným jménem mužského životného rodu - mlad-í muži, bíl-í holubi, zpěvav-í ptáci).
U některých tvrdých přídavných jmen můžeme tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový - hladov, šťastný - šťasten.
Některá přídavná jména jsou utvořena ze sloves (běžet - běžící), z přídavných jmen se mohou tvořit příslovce (chytrý - chytře) nebo podstatná jména (barevný - barevnost).
Přídavná jména mohou být zpodstatnělá (ve větě mají funkci podstatných jmen) - např. hajný, průvodčí, stříbrný, bytná, vstupné, hovězí.
Přídavná jména lze stupňovat ve třech stupních:
1. stupeň - základní stupeň (Pavel je vysoký.)
2. stupeň - porovnává dva subjekty (Pavel je vyšší než Petr.)
3. stupeň - vymezuje jeden subjekt z celku (Pavel je nejvyšší ze třídy).
Většina přídavných jmen se stupňuje pravidelně, některá (zpravidla ta nejběžněji užívaná) nepravidelně - dobrý, lepší, nejlepší.
Ke stupňování můžeme využít i opisný tvar - zářivý, více zářivý, nejvíce zářivý.