Věta jednoduchá má zpravidla dvě části: podmětovou a přísudkovou. Holá věta (holý podmět a přísudek) je základem věty, proto podmět a přísudek jsou základní větné členy. Spojujeme je v základní skladební dvojici. Ve větě jednoduché je pouze jedna základní skladební dvojice.
| Větve stromů se větrem polámaly.
|
Večer nás obtěžovaly roje komárů.
|
Houfy špačků poletovaly krajinou.
|
| Kdo, co? Větve Co dělaly? Polámaly se
|
Kdo, co? Roje Co dělaly? Obtěžovaly
|
Kdo, co? Houfy Co dělaly? Poletovaly
|
| ZSD = Větve se polámaly
|
ZSD = Roje obtěžovaly
|
ZSD = Houfy poletovaly
|
je větný člen, který není závislý na žádném jiném členu. Vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti, stavu nebo vlastnosti. Je v prvním pádě a nemusí být ve větě vyjádřen. Je holý, rozvitý nebo několikanásobný. S přísudkem tvoří základní skladební dvojici.
může být slovesný (jeho základem je sloveso s plným významem) nebo jmenný se sponou, kdy základem je podstatné nebo přídavné jméno a sponové sloveso (být, bývat, stát, stávat se).
Hlavním znakem přívlastku je jeho závislost na podstatném jménu, které rozvíjí a určuje jeho význam. Na přívlastek se můžeme zeptat otázkami: jaký, který, čí?
je větný člen, který je závislý na slovesenebo přídavném jménu. Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu.
rozvíjí nejčastěji sloveso, může rozvíjet i přídavné jméno. Určuje blíže místo, čas, způsob, příčinu, míru, podmínku. Pokud se můžeme zeptat pádovou otázkou (jako na předmět) nebo jinou otázkou (jako na příslovečné určení) dáváme přednost příslovečnému určení.
rozvíjí zároveň přísudek i podmět nebo předmět. Často bývá na konci věty.