Přísudek je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený. Zpravidla je to sloveso v určitém tvaru nebo pomocné (sponové) sloveso se jmenným nebo příslovečným tvarem.
přísudek slovesně-jmenný - vyjádřený sponovým slovesem a
podstatným jménem v 1. pádu či 7. pádu (je lékař/lékařem)
přídavným jménem ve tvaru jmenném či složeném (jste laskav/laskavý)
příslovečnými výrazy (je nakřivo/na roztrhání)
infinitivem (loupit není koupit)
přísudek s modálním či fázovým slovesem (měl si povyskočit, začíná syčet)
přísudek neslovesný:
s nevyjádřeným slovesem (Mladost - radost.)
se slovesem nahrazeným citoslovcem (Myš šup do díry.)
se slovesem vyjádřeným zájmenem to, tento (Já ti jednu to! Moc se s tím netento!)
přísudek jednoduchý - význam přísudku představuje sloveso samo o sobě (poletíme, rozmluvil ses)
přísudek složený - k přísudku patří i význam nějakého dalšího členu jmenné povahy
přísudky se sponou a s modálními či fázovými slovesy (je rusovlasá, chce zpívat)
přísudek se slovesy významově vyprázdněnými (provádět rekonstrukci, dostat se ke korytu)
Několikanásobný přísudek
Několikanásobný přísudek stojí na pomezí mezi větným členem a souvětím souřadným, za několikanásobný větný člen se zpravidla považuje tehdy, pokud není rozvitý:
Chlapec vykřikl a rozběhl se (několikanásobný přísudek). x Chlapec hlasitě a bolestně vykřikl a se slzami v očích se rozběhl za odjíždějícím autem (souvětí souřadné).
Auto nastartovalo, ale nerozjelo se (několikanásobný přísudek). x Auto se s obtížemi podařilo nastartovat, ale ani přes veškeré úsilí se nerozjelo. (souvětí souřadné)