Stavba souvětí

1b

2b

3a

4a

5b

6d

7b

8a

9b

Hlavní věty jsou mezi sebou v poměru souřadném důsledkovém: "Paní kněžna si přála" a "a proto je ohlaste".

10d

• Hlavní věty:
  1. Rychle jsem mezi rváče skočil,
  2. ale to nebyl dobrý nápad.
• Vedlejší věty:
  1. abych je odtrhl (účelová),
  2. protože začali mlátit do mě (příčinná),
  3. když nemohli do sebe (časová).

11a

• 1. vedlejší věta: že věděl – tato věta funguje jako podmět k hlavní větě "Těšilo mě".
• 4. vedlejší věta: ačkoliv jsem pochyboval – tato věta vyjadřuje přípustku (přes pochybování).

12d

• 4. věta vedlejší: než jsme si mysleli (měrová).

13c

• 2 hlavní věty:
  1. Soudce k lidem vážně promluvil,
  2. a velmi důtklivě jim domlouval.
• 4 vedlejší věty:
  1. když sál utichl (přívlastková),
  2. protože se prý všichni provinili (příslovečná příčinná),
  3. když dovolili (časová),
  4. aby se u nich ukrýval člověk (účelová).

14a

• 1. a 2. věta hlavní: Část toho, co jsem v onom hotelovém pokoji jen tušil, se skutečně naplnila a proto jsem nějakou dobu nevycházel z domu (poměr důsledkový – "proto" ukazuje důsledek).
• 3. věta vedlejší: co jsem v onom hotelovém pokoji jen tušil (přívlastková).

15

Souvětí:
Když si bude princezna Meliversa chtít vzít nějakého prince, stane se princ dědicem celé říše, i kdyby nevlastnil ani měďák.

Druhy vět:

1. Když si bude princezna Meliversa chtít vzít nějakého prince – vedlejší věta příslovečná časová (podmínka).
2. Stane se princ dědicem celé říše – hlavní věta.
3. i kdyby nevlastnil ani měďák – vedlejší věta příslovečná přípustková.

Poměry mezi hlavními větami:

• Mezi hlavními větami není další věta, ale vedlejší věty jsou v různých vztazích (podmínka a přípustka).

Souvětí:
Ráno je moudřejší večera, pomyslel si nakonec kupec a utěšoval se, že si to Kráska ještě rozmyslí.

Druhy vět:

1. Ráno je moudřejší večera – vedlejší věta předmětná
2. pomyslel si nakonec kupec – hlavní věta.
3. utěšoval se – hlavní věta (souřadně spojená s druhou hlavní větou).
4. že si to Kráska ještě rozmyslí – vedlejší věta předmětná (závislá na větě "utěšoval se").

Poměry mezi hlavními větami:

• Poměr slučovací mezi druhou a třetí větou (pomyslel si, a utěšoval se).

V souvětí jsou tedy dvě hlavní věty a dvě věty vedlejší předmětné.

Souvětí:
Když princ uviděl svou novou nevěstu, myslel si, že je to ona, kdo ho zachránila a tak se do nové krásné dívky hned zamiloval a rozhodl se, že si ji vezme za ženu.

Druhy vět:

1. Když princ uviděl svou novou nevěstu – vedlejší věta příslovečná časová (podmínka).
2. myslel si – hlavní věta.
3. že je to ona – vedlejší věta předmětná (závislá na "myslel si").
4. kdo ho zachránila – vedlejší věta vztažná (závislá na "ona").
5. tak se do nové krásné dívky hned zamiloval – hlavní věta (souřadná se 2. větou).
6. a rozhodl se – hlavní věta (souřadná se 5. větou).
7. že si ji vezme za ženu – vedlejší věta předmětná (závislá na "rozhodl se").

Poměry mezi hlavními větami:

• Poměr slučovací mezi větami 2., 5., a 6.

V souvětí jsou tedy tři hlavní věty a čtyři vedlejší věty.