1b
2b
3a
4a
5b
6d
7b
8a
9b
Hlavní věty jsou mezi sebou v poměru souřadném důsledkovém: "Paní kněžna si přála" a "a proto je ohlaste".
10d
- Hlavní věty:
- Rychle jsem mezi rváče skočil,
- ale to nebyl dobrý nápad.
- Vedlejší věty:
- abych je odtrhl (účelová),
- protože začali mlátit do mě (příčinná),
- když nemohli do sebe (časová).
11a
- 1. vedlejší věta: že věděl – tato věta funguje jako podmět k hlavní větě "Těšilo mě".
- 4. vedlejší věta: ačkoliv jsem pochyboval – tato věta vyjadřuje přípustku (přes pochybování).
12d
- 4. věta vedlejší: než jsme si mysleli (měrová).
13c
- 2 hlavní věty:
- Soudce k lidem vážně promluvil,
- a velmi důtklivě jim domlouval.
- 4 vedlejší věty:
- když sál utichl (přívlastková),
- protože se prý všichni provinili (příslovečná příčinná),
- když dovolili (časová),
- aby se u nich ukrýval člověk (účelová).
14a
- 1. a 2. věta hlavní: Část toho, co jsem v onom hotelovém pokoji jen tušil, se skutečně naplnila a proto jsem nějakou dobu nevycházel z domu (poměr důsledkový – "proto" ukazuje důsledek).
- 3. věta vedlejší: co jsem v onom hotelovém pokoji jen tušil (přívlastková).
15
Souvětí:
Když si bude princezna Meliversa chtít vzít nějakého prince, stane se princ dědicem celé říše, i kdyby nevlastnil ani měďák.
Druhy vět:
- Když si bude princezna Meliversa chtít vzít nějakého prince – vedlejší věta příslovečná časová (podmínka).
- Stane se princ dědicem celé říše – hlavní věta.
- i kdyby nevlastnil ani měďák – vedlejší věta příslovečná přípustková.
Poměry mezi hlavními větami:
- Mezi hlavními větami není další věta, ale vedlejší věty jsou v různých vztazích (podmínka a přípustka).
Souvětí:
Ráno je moudřejší večera, pomyslel si nakonec kupec a utěšoval se, že si to Kráska ještě rozmyslí.
Druhy vět:
- Ráno je moudřejší večera – vedlejší věta předmětná
- pomyslel si nakonec kupec – hlavní věta.
- utěšoval se – hlavní věta (souřadně spojená s druhou hlavní větou).
- že si to Kráska ještě rozmyslí – vedlejší věta předmětná (závislá na větě "utěšoval se").
Poměry mezi hlavními větami:
- Poměr slučovací mezi druhou a třetí větou (pomyslel si, a utěšoval se).
V souvětí jsou tedy dvě hlavní věty a dvě věty vedlejší předmětné.
Souvětí:
Když princ uviděl svou novou nevěstu, myslel si, že je to ona, kdo ho zachránila a tak se do nové krásné dívky hned zamiloval a rozhodl se, že si ji vezme za ženu.
Druhy vět:
- Když princ uviděl svou novou nevěstu – vedlejší věta příslovečná časová (podmínka).
- myslel si – hlavní věta.
- že je to ona – vedlejší věta předmětná (závislá na "myslel si").
- kdo ho zachránila – vedlejší věta vztažná (závislá na "ona").
- tak se do nové krásné dívky hned zamiloval – hlavní věta (souřadná se 2. větou).
- a rozhodl se – hlavní věta (souřadná se 5. větou).
- že si ji vezme za ženu – vedlejší věta předmětná (závislá na "rozhodl se").
Poměry mezi hlavními větami:
- Poměr slučovací mezi větami 2., 5., a 6.
V souvětí jsou tedy tři hlavní věty a čtyři vedlejší věty.