Věty jednočlenné, dvojčlenné

Věty jednočlenné nemůžeme rozdělit na podmětovou a přísudkovou část. Jednočlenné věty mají jen jeden základní větný člen, který nenazýváme podmět nebo přísudek. Tento základní větný člen může být sloveso nebo jiný výraz.

Jednočlenné věty mohou být:

Jednočlenné věty rozdělujeme na:

Nejčastějšími typy jednočlenné věty jsou výpovědi, které vyjadřují:

Bolí mě břicho.
Píchá mě v zádech.
Stmívá se.
Zahřmělo.
Pořád jen prší.
Je mi smutno.
Ve střeše skřípe.
Hučí v kamnech.

Věty dvojčlenné

Věty s nevyjádřený podmětem jsou věty dvojčlenné. (Píše. Hlásili to v rádiu.)


Větný ekvivalent

Základem větného ekvivalentu není určitý slovesný tvar, ale infinitiv slovesa nebo jiný slovní druh. Tyto konstrukce mají platnost věty. 

Ekvivalent mívá formu rozkazu, zákazu, povelu, souhlasu nebo nesouhlasu, či citoslovečných vyjádření.


Nahraďte věty jednočlenné a větné ekvivalenty dvojčlennými větami.

Hřmí.

Ozývá se hřmění.


Zákaz vstupu!

Nevstupujte!


Bolí mě v zádech.

Bolí mě záda.


Nad městem se stmívá.

Nad město padá tma.


Je větrno.

Fouká vítr.


Hodně úspěchů.

Přeji hodně úspěchů.


Všichni vstát!

Všichni vstaňte!


Je mlhavo.

Všude je mlha.


Nerušit!

Nerušte!


Hlavu vzhůru!

Zvedněte hlavu vzhůru!


Procvičte si rozlišování vět jednočlenných, dvojčlenných a větných ekvivalentů

v našem Cvičení na jednočlenné věty.

skolaposkole1